ZÁPADNÍ ISLAND, POLOOSTROV SNÆFELLSNES

VYRÁŽÍME NA POLOOSTROV SNÆFELLSNES

V Bulbasaurovi (tak jsem přejmenoval pro jednoduchost obec Búðardalur) jsme se rozhodovali, s volným dnem navíc, který nám v plánu zbyl. Tři dny to go a ty poslední 2 jsou jasný. Na stole byl výlet do Západních fjordů, kde je mimochodem i majestátní vodopád Dynjandi a nebo expedice na poloostrov Snæfellsnes s proslulým vodopádem Kirkjufellsfoss. Časově, logisticky a i rozumově nakonec zvítězil poloostrov Snæfellsnes, páč do Západních fjordů se jezdí hlavně za papuchálky a ty jsou v zimě stejně někde v čudu.

Ledovec Snæfellsjökull

Nejdřív jsem si myslel, že to bude taková znouzecnost, ale nakonec nás tato lokace příjemně překvapila. První zastávka byla náhodná a to sice cca 10 km před vodopádem Kirkjufellsfoss, když jsem z okýnka spotnul jinej zajímavej wasrfál. Zastavili jsme na parkále a podél potoka šli na průzkum. V jednom místě dělal potok poměrně velkou mělkou tišinu, kde se cosi vlnilo. Po bližší kontrole jsme v mělké vodě uviděli obřího lososa, který ve strachu před námi pendloval od jednoho konce tůňky ke druhé. Měl to asi tak maximálně 10 metrů na 5 metrů, takže žádnej šlágr. Navíc jak nad tůní, tak pod ní byl potok úzkej, mělkej a plnej kamení, takže byl chudák dost v pasti. Můj nápad ho ulovit, byl shozen ze stolu.

Tůňka s lososem (není vidět)

Po chvíli špekulování, jak se sem dostal, jsme ho nechali být a pokračovali k vodopádu. Ten nás fakt příjemně překvapil, nebyl největší, nejvodnatější nebo nejepičtější, ale byl úplně bez lidí a měl svoje specifický kouzlo. Jmenoval se Grundarfoss a byl prostě dobrej!

Vodopád Grundarfoss

NENÍ VODOPÁD JAKO VODOPÁD

Zato jeho věhlasný bratr Kirkjufellsfos, byl zaplaven lidma a vlastně byl vcelku nic moc. Holt fotoshop či luck v podobě polární záře udělaj svý. Bez těchto věcí je to jen obyč vodopád s divnou horou v pozadí. Jako jasný, v porovnání s Mumlavským vodopádem je to epic, ale sem člověk jede s určitým očekáváním. Moc jsme se tady teda nezdrželi a dali si radši o pár kilometrů dál svačinu na pobřeží.

Vodopád Kirkjufellsfos

Pokračovali jsme do města Ólafsvík, kde byl zajímavej kostel s duhovou silnicí. Mají to tady vikingové rádi barevný. Jako dát LGBT barvy před kostely je asi nějaká speciální islandská úchylka, ale baví mě to. Za městem je další z řady vodopádů – Svöðufoss. Jako dobrej, ale už nám to začíná splývat. To takovej kostel s velice jednoduchým názvem Ingjaldshólskirkja, kterej má v pozadí ledovec Snæfellsjökull je jiná paráda. Zcela zastínil padající vodu opodál!

Kostelík ve městě Ólafsvík

Vodopád Svöðufoss

Kostelík Ingjaldshólskirkja

Našli jsme si další zajímavý bodíčky trasy, mezi něž patřil i výstup po schodech na sopku Saxhóll. Jo fakt, kovový rezavý schody ke kráteru sopky. Bizár a navíc nic moc, ale stály tu autobusy a dost aut, tak jsme se taky podívali. Objíždíme dál majestátní ledovec Snæfellsjökull a zastavujeme u krásného majáků Malarrif s útesy. Pěkný fotogenický místo a zase trošku něco jinýho.

Maják Malarrif

JIH POLOOSTROVA

Celý jih poloostrovu Snæfellsnes je typickej členitým pobřežím, kde je spousta útesů a různých útvarů. Mezi ten nejprofláklejší patří Musargja Hole, což je defacto jakoby kamenný mostek s dírou dole, na kterým se každej musí vyfotit. Fotografové pak číhájí na pobřeží a čekaj, až se ve frontě na fotku dostane jejich objekt na řadu. Zlatej losos v potoce tvl.

Musargja Hole

Poslední zastávkou, byla pláž s tuleni. Díky blížícímu se západu slunce už na víc čas nezbyl. Na pláži bylo nakonec opět spousta lidí a žádnej tuleň. Ti nás z bezpečné vzdálenosti ve vodě pozorovali a bavili se pokusy je co nejlépe vyfotit. Občas nám dali čuchnout bližším připlutím, ale jinak na veškeré lidské osazenstvo házeli dobrej ignor.

Okolí Musargja Hole

Tulení pláž

Den je u konce a my hledáme, kde spočinout. Romča najde parádní kemp s bydlením v budlinkách (dřevěné stylové domečky). Vřele doporučujeme, je to stylovka!