VÝCHODNÍ ISLAND, DIVOKÉ POBŘEŽÍ A FJORDY

VÝCHODNÍ ISLAND PŘEKVAPIL

Z Höfnu je to co by kamenem dohodil na poloostrov Stokksnes, kde se tvoje oči opět vizuálně vyřádí. Můžeš tu navštívit starobylou vikingskou vesničku, ale hlavně je tu nádherná černá pláž. Ta přechází v jakési muldy, které zarostly okrovou dlouhou trávou. V pozadí všeho jsou fajnové kopce v dobrým shapu, takže všechno to dohromady dává dokupy super scenérii. Nějaký čas tu určitě „zabiješ“, tak s tím počítej. Je to jedna z perel, které východní Island nabízí.

Záliv jako zrozený pro odrazovky

Černý písek prospívá kontrastům

Tyhle muldy na černý pláži vypadají skvěle

Stokksnes je parádní v jakoukoliv roční dobu

Pokračujeme dál po pobřeží. Za několik kilometrů narazíš na kopeček s červenou židlí. Někdo tu vytvořil tenhle insta spot a ono se to chytlo. Silnice se začne pomalu stáčet na sever. Projíždíme po divokém pobřeží a nejednou stavíme na nějaký ten fotoshooting. Divoký oceán, skály, útesy. Sice nic úplně kulervoucího, ale na krátké pokochání super. Cesta moc neodsýpá, jelikož musíš objíždět hned několik fjordů.

Červená židle je tu trochu na sílu, ale fotka je z toho zajímavá

Východní pobřeží je dost divoký a za zastávku rozhodně stojí

Naše pobřežní cesta končí v Berufjordur, kde najíždíme na lokální silnici s vidinou, že nevíme co nás čeká. Jediný co jsme z mapy appky vyčetli, že je to zkratka a měla by být snad s opatrností průjezdná. Po chvíli se cesta mění na soubor hlíny a děr. I tak si to spokojeně drncáme dál s pocitem, že jsme opustili už docela monotónní pobřeží. Po pár kilácích vidíme v dáli vodopád, takže dáme stopku a jdeme ho prozkoumat. Vodopád Folaldafoss rozhodně nesbírá žádný nej, ale byl prostě fajn!

Vodopád Berufjordur příjemně překvapil

Glum čeká na rybičku

Pokračujeme dál, na cestě začíná být sníh a my oceňujeme náš pohon 4×4. Zpestření super. Přejedeme hřebínek a klesáme k jezeru Lagarfljót. Na parkále necháváme Dacii a za kapek deště zahajujeme stoupání k vodopádu Hengifoss. Počasí se horší a viditelnost není kdoví jaká. Místy se nám ukáže krásný průhled do kaňonu, plného čedičových pruhů skály. Bohužel podmínka – počasí, bahno, viditelnost – nám tentokráte nepřeje, a tak si z viewpointu vychutnáváme vodopád jen z části. I tak působí monumentálně a jsou vidět jasné červené pruhy horniny. V několika místech pak vodorovně křižují skálu, ze které Hengifoss padá. Pekelný vodopád.

Cesta k Hengifossu vede kolem krásnýho kaňonu

K tomuhle vodopádu se dostanete na rozdíl od Hengifossu mnohem blíž

Bylo hnusně, bylo to z dálky, ale i tak paráda

Pokračujeme dále na sever, kde sjíždíme až do městečka Seyðisfjörður. Zde nacházíme proslulý kostelík, před kterým je chodník s duhovými pruhy. Hezký, zajímavý, udělaný pro turisty. Fajn to jednou vidět, ale už sem asi nikdy nemusíme :-D. Začíná padat tma a my se přesouváme směrem k ubytku. To máme někde v pustině v usedlosti Möðrudalur. Cestou začíná sněžit a všude je bílo. Zhoršuje se viditelnost, na hlavní silnici není ani kolo. Vše vypadá, jak na konci světa, když míříme na polární stanici. V Möðrudaluru se ubytujeme v prima dřevené chatě a těšíme se na další den.

Asi jedna z „must have“ fotek z Islandu

Kontrast

Ráno nás čeká skvělá snídaně a cesta čerstvě zasněženou krajinou zpět na východ. Zde jsme si nechali poslední atrakci – kaňon Stuðlagil. Sice jsme si někde přečetli, že v zimě tam je špinavá voda a vůbec to nevypadá jako na fotkách. My to ale to risknuli. Opak byl pravdou! Chytli jsme okno, s málo lidma, takže jsme tu nejhezčí část kaňonu měli defacto jen pro sebe. Navíc jsme si mohli na čedičových kostkách alá AZ-kvíz dělat co chceme. Voda byla krásně čistá a sytě modrá a celá scéna působila fantasticky. Fotky nekecaly, fakt to tady vypadá takhle famózně.