Za deště a tmy přijíždíme do Nicehostel Seljalandsfoss, který bude naším novým domovem po následující dva dny. Příjemné prostředí má jen jednu nevýhodu, sdílený pokoj s palandami s výběrem turistů z celého světa. My se samozřejmě rádi družíme, ale události druhé noci nás ze sdílených ubytování do konce pobytu vylečily 😀 Ale o tom až později. První noc je klidná a hned ráno po snídani vyrážíme asi 2 kilometry k proslulému vodopádu Seljalandsfoss. Tenhle foss (islandsky vodopád – nemáte zač!) je epický hlavně při západu sluncem. Dá se totiž jít za něj a skrz padající masu vody pozorovat lámající se světlo. Sice neuniknete pěkné spršce, ale celé toto přírodní vodní dílo stojí za to. Není sice největší, nejepičtější, nejfotogeničtější, ale má své nesporné kouzlo a pro nás to byl teprve třetí vodopád po příletu, takže jsme byli stále ještě správně vydřený. Pár set metrů vedle je po cestičce další ikonický wasrfál Gljufrafoss, který je typický tím, že k němu musíte probrodit skrz úzký kaňon a stéká jakoby do jeskyně. My si však na toto místo špatně vypracovali domácí úkol a ani proudící davy po chodníčku nám nevnukly myšlenku, že je kousek dál nějaká fajnová věc. Takže jsme místo fossu viděli kulový, never mind, stejně se na Ostrov chceme vrátit.
Seljalandsfoss je jeden z nejznámějších vodopádů
Dá se celej obejít
I sprchu si tu můžeš dát
Jižní pobřeží ale není jen o vodopádech
Pokračujeme po hlavním tahu č.1 kolem jižního pobřeží dále na východ nečekaně k dalšímu vodopádu. Tenhle na mě zapůsobil možná nejvíc ze všech. Skógafoss je vidět už z dálky ze silnice, obrovská masa vody poměrně „učesaně“ padá dolů ze skály. Svoji impozantní sílu demonstruje ale až z těsné blízkosti, kdy mimo mohutné vodní spršky vane i poměrně osvěžující vítr. Velkou výhodou je, že si na něj defacto můžeš šáhnout. Dole není žádné omezení nebo zákaz, takže můžeš jít, kam až chceš nebo ti dovolí odvaha. Využil jsem tuto jedinečnou šanci pro první a poslední otužování. Vzal jsem plavky, přes sebe pončo a vydal se vstříc vodnímu živlu. Po odhození ponča a otestování teploty vody jsem učinil první nesmělé krůčky k dopadišti. Pokračoval jsem dál a dál, až jsem byl skoro po stehna ve vodě. Pak přišel poryv větru a ledové vody a moje hlava byla rázem totálně zmražená. Dál už nemělo smysl chodit, jelikož teplota mojí krve byla u bodu mrazu. Ale parádní zážitek slyšet hučet ten kolos těsně vedle sebe a bejt osvěženej padající vodou z nejvíce zážitkovýho vodopádu na Islandu.
Skógafoss je epcikej i bez duhy, ale s ní…
Čím blíž si, tím intenzivnější zážitek dostaneš
Suchej ale nezůstaneš
Lokace skýtá i možnost turistiky. Je možné vyjít nahoru na skálu, kde si vodopád sice vůbec neužiješ, ale zato se můžeš vydat proti proudu řeky Skóga a kochat se celým údolím a menšími vodopádky. Musíš použít nohy a ujít více jak kilometr, takže už tu moc turistů není, protože v konverskách, kozačkách a městských keckách se zde už nejde příliš exkluzivně procházet a taky to je přes 1000 metrů a to už pro běžnýho fosshuntera na Islandu je půldenní hajk. Pro trekaře se dá podél řeky projít mezi ledovci a udělat poměrně hezký a zajímavý trek na 2 dny. My si dali přes 2 kiláky a byla to paráda.
Nad Skógafossem je pak parádní rokle s dalšími vodopády
Asi kilometr od Skógafossu je trošku schovaný Kvernufoss. Moc lidí k němu nechodí a o to hezčí to u něj je. Je třeba ujít zhruba kilometr malým útulným kaňonem a pak se ti naskytne další nádherná podívaná. Není moc velký nebo vodnatý, ale když trefíš dobrý počasí, tak ho protíná parádní duha. Všechno co je s duhou je lepší jak bez duhy, to se přeci ví. Dá se jít i za něj, kde jsou super fotospoty a celkově tohle místo má takový zvláštní pohádkový vibe. Další lokace z Pána Prstenů! Takhle podle mě vypadá vstup do Roklinky.
Hned vedle je parádní Kvernufoss
I tady se dá jít až za něj a i tady uvidíš duhu
Navíc si hezky můžeš pohrát se světlem
O pár desítek kilometrů po pobřeží je další notoricky známý islandský spot – pláž s černým pískem Reynisfjara. Její popularitu deklaruje poměrně rychle plnej parkál, takže to necháváme úplně na kraji na trávě a zadarmiko. Vítá nás cedule, která ukazuje, kterým směrem se jde k pláži, kde je smrtelný nebezpečí velkejch vln. Chytrému napověz, hloupého trkni a debilovi ukaž přímo cestu 😀 Chceš umřít, tak jdi sem. Tohle mě baví, skoro se divím, že tu nebyl žádnej šnurbar s omezením. Na pláži mimo krásnýho černýho písku, kterej uvidíš posléze všude jinde (naopak pláž se žlutým pískem je tu unikát), je i čedičová skála, na který se všichni fotí. Takže začíná boj o flíček na výsluní a kompozici tak, aby to vypadalo, že je tu člověk sám. Stejně z toho je jen průměrná fotka, takže to za tu námahu nestálo. Mnohem hezčí to je kousek dál po pobřeží, kam už moc lidí nechodí a je zde výhled na pěkný skalní útvary v moři. Takže fajn místo, ale už se sem asi vracet nemusím.
Reynisfjara byla fajn, ale i když to nevypadá, je tu mega lidí
Když máš kliku, tak chytíš i pěknou kompozici
Dyrhólaey tě už pak zas tak moc neuchvátí
Na druhé straně zátoky je nejjižnější místo ostrova – Dyrhólaey. Jako je to tu pěkný a kdybych na to narazil třeba někde v Anglii nebo Irsku, asi dobrý, ale na Islandu prostě čekáš epic spoty a tohle moc kulervoucí nebylo. Navíc po těch třech famózních vodopádech, to je prostě nevděčný. Poslední místo je proslulý fotogenický vrak letadla. Fajn je, že sem musíš asi 3 kilometry dojít, takže tu nejsou davy. Míň fajn je, že ta cesta je nudná sopečná placka, na který není nic vidět a doslova nahovno je, že tady jezdí nějaký shuttle autobusokamiony pro líný prdele a při každým průjezdu se nachlastáš prachu z kol. Ve finále je prohlídka vraku letadla zajímavá, ale po tom celým dnu ji hodnotíme jako trochu zbytečnou. Sice světlý plášť letadla vůči černému písku budí hezký kontrast, ale bez polární záře, která je na většině fotek to je prostě núďo.
K vraku letadla vede docela štreka
A mimo něj tady toho moc k vidění není
Na ubytku jsme ještě před odjezdem na tyhle parády zjistili, že kolem 5. hodiny ráno byla vidět polární záře. Tato informace se samozřejmě roznesla mezi všechny obyvatele budovy. Díky appce Hello Aurora jsme očekávali, že by se podobná kratochvíle mohla konat i tuto noc a proto jsme ji už nechtěli prošvihnout. Nebyli jsme jediní, bohužel. Po večeři jsme vyjeli autem k vodopádu Seljalandsfoss, který stékal do širokého údolí s otevřeným výhledem právě na sever, kde se tento barevný úkaz vyskytuje. První „šok“ této noci byl, že vodopád je v noci celý osvětlený. U nás se osvětlují památky, na Islandu vodopády, dobrej bizár. Po cca hodině čekání jsme se na to vykašlali a jeli zpět na ubytko, nastavili si jeden budík na čas, kde podle appky byla největší šance na záři a šli spát. Přišel ale druhý, třetí, čtvrtý a asi až desátý šok, když si jeden dement na sdíleném pokoji nastavil budíky cca na každých 30 minut po celou noc. Já jsem tvrdě spal a tohle mě začalo štvát až k ráno, kdy mi to bylo už jedno, ale Romi a asi i další spolunocležníci moc z téhle noci neměli. Záři jsme taky neviděli, takže jediný výstup byl, že už na Islandu nebudeme nikdy sdílet pokoj s podobnými exoty.
Osvětlenej vodopád byl fakt dobrej bizár
Brzy ráno po snídani nás čeká delší přesun na východ směrem k největšímu ledovci na ostrově Vatnajökull. Po cestě se zastavíme u lávového pole Eldhraun, které nejde neminout, páč kolem něj několik kilometrů vede hlavní silnice. Vyznačuje se spousty muldiček porostlých mechem, takže to vypadá jak z pohádky v mechu a kapradí. Bohužel/bohudík to je jediná pro oči zajímavá věc, Bohdalku ani křemílka s vochomůrkou tady taky nepotkáš, takže zde neztratíš moc času a vše si vychutnáš ze zaparkovaného auta. Kousek za polem rozhodně doporučuji odbočit ke kaňonu Fjaðrárgljúfur. Procházka tam a zpět ti zabere maximálně hodinu a až ze samotného konce, kde najdeš soutok řek a vodopád, si vychutnáš celou krásu. Za mě jedno z must see míst Islandu. Jelikož lidi jsou líny, tak tu zas tak narváno není, pač se prostě už musí někam dojít. Dej bacha, zase tady platíš za parking, takže již dříve zmíněná appka ti hodně pomůže.
Lávový pole porostlý mechem mělo svý kouzlo
Fjaðrárgljúfur – když tohle vyslovíš, tak si tu nádheru zasloužíš
Jak někde z pohádky
Kaňon Fjaðrárgljúfur fakt nevynechej
Jakmile se vrátíš na silnici, přijedeš za pár km na rozlehlou pláň, na jejímž konci už jsou vidět v dáli ledové vrcholky největšího ledovce na Islandu. Zde se běžný i extrémní túrista může dost vyřádit. Začíná zde i výstupový trasa na nejvyšší horu Islandu – Hvannadalshnúkur (2110 m.n.m.), ale to jsme si nechali až na letní návštěvu. Původně byl v plánu vodopád další epický vodopád Svartifoss, ale jelikož v 1 hodinu jsme měli už zamluvený trip do ledové jeskyně, muselo se improvizovat. Volba padla na ledovec Svínafellsjökull, ke kterému se šlo o parkoviště dál. A byl to jackpot. Už od parkoviště nás vítaly nádherné scenérie, ale každým krokem blíž se nám otevíral čím dál krásnější pohled. Nakonec jsme mohli vidět bílo-modrý členitý ledovec pod kterým v laguně plavaly velké ledové kry. Moc jsme od této zastávky nečekali a úplně nás nadchnula. Rozhodně doporučujeme se zde zastavit, klidně i jen na půl hodiny, jelikož laguna je z parkálu opravdu je pár set metrů a užiješ si to fakt náramně.
Výhled na nejvyšší horu Islandu
Lagunu pod ledovcem Svínafellsjökull nevynechej
Svínafellsjökull ve své nejlepší formě
Objíždíme masiv nejvyšší hory a blížíme se k laguně Jökulsarlón, místu, kde zapomeneš, že si na Islandu, ale připadá ti, že si se ocitl někde v Grónsku nebo na Antarktidě. V nádherné čisté laguně, do které se plazí ledovec pluje nespočet ledových ker různých velikostí, odstínů modrých barev a tvarů a sem tam uvidíš plavat tuleně. Nám se zde podařilo vidět i zborcení obrovského kusu ledu do vody. National Geographic hadr. Tohle je prostě WOOW. Doporučujeme ale nejet na hlavní parkál, kde je total chaoz, ale využít nějaké menší parkoviště podél laguny. Bude tu násobně méně lidí, takže si nebudeš připadat jako v eskymáckým akvaparku, ale budeš mít opravdu klid v klidu a sám si tuhle neskutečnou nádheru vychutnat.
Ráj na zemi, Jökulsarlón je fakt neuvěřitelnej
No words needed
Jako z National Geographic
Na Islandu jsou proslulé ledové jeskyně a právě parkoviště v Jökulsarlón je jeden z hlavních výchozích bodů pro tripy. Jsou tu různě upravené busy a monstertrucky, který tě maj za úkol převéz až k ledovci přes všechen ten bordel pod ním. Asi by šlo tam udělat hezkou cestu a parkál, ale to by si nepotřeboval ty obrovský trucky a výlety za nesmyslný peníze žejo. Navíc by se tam pak nedostal třeba japonskej Kim Čong Il se svojí frajerkou, která si na ledovcové dobrodružství vzala pro sichr gumáky. Asi to globální oteplování vzala fakt vážně a bála se velká oblevy. No zkrátka vysolíš 3-6 tisíc korun, naložej tě do džípu vesměs plnýho exotů, který na sníh a led čuměj jak bagr na tvrdou hlínu a konversky jsou tady ještě sakra dobrá bota. Drncáš si to asi 30 minut po šílený cestě a do toho ti průvodce, kterej ani neví, jak se jmenuje nejvyšší hora, která je asi o 4 km vedle, říká nějaký moudra. Pak tě vysadí u ledovce, nafasuješ helmu a nesmeky s krátkou instruktáží, jak si je nasadit. Zde začíná jeden z největších entertaimentů výlety, kdy pozoruješ exoty, kolika způsoby se dají nesmeky nasadit na gumáky, moonboots, koversky, kecky do města a v lepším případě pohorky. Věřím, že si sem v létě ti blázni berou i žabky. Když se to všem s pomocí průvodce nějak povede, můžeš sledovat pochod smrti, jelikož k jeskyni musíš nějaký ty metry vystoupat – do kopce! Kim Čong Il se u toho pěkně zavzdušní, ale hřeje ho láska lady v gumácích, takže to nějak s pauzičkama dá. Před námi, za námi, vedle nás a možná i s náma je zde spousta dalších skupin, takže kdyby dali ke vstupu do jeskyně semafor, možná by to nebylo od věci. Jdeme do jeskyně, kde jsou předem určené spoty, kde každýho průvodce instagramově fotí na x-způsobů. Jako jeskyně pěkná, maj to hezky modrý, ale za ty prachy a pocit, že jsi jen kráva, kterou chtěj za každou cenu podojit o mlíko, který skoro ani nemáš, ještě trochu ve stresu, páč před tebou je jedno loudající se stádo a za tebou další nadržený stádo ještě nevyfocených krav, to možná ani nestojí. Co mě ale zaujalo byla informace, že každý rok musí hledat nový jeskyně, páč ty starý jim globální oteplování zaplaví vodou a na šnorchlování v ledový vodě moc krav nenahajrujou.
Na ledovec jedině v gumácích, mačky na tom sedí parádně 😀
Ledových jeskyní je na Islandu hned několik
Tento veskrze intenzivní, kosmopolitní a vskutku unikátní zážitek za všechny prachy jsme vydýchali opět u nádherné laguny. Jelikož se už ale chýlil den ke konci, odskočili jsem si přes silnici na poslední doporučenou lokaci, což byla Diamond Beach. Pláž s černým pískem, na které bylo rozeseto nespočet malých i velkých kousků ledu, které sem po vyplutí z laguny vyplavil zpět oceán. Navíc je ještě hezky naporcoval, abych jich bylo víc. Chytli jsme u toho západ slunce, takže to bylo zase epický. Navíc čím dál po pláži jdeš, tím je tam míň lidí a tím si to víc užiješ. Tohle byl prostě super timing a nádhera! Ubytko máme Höfnu, takže už je to jen kousek. Zvolili jsme tohle městečko proto, kdybychom vše v týhle amazing lokaci nestihnuli, aby to nebylo daleko se sem ještě další den vrátit.
Diamond beach při západu slunce
Diamond beach při západu slunce
ITINERÁŘ DEN PO DNI, ISLAND PO VLASTNÍ OSE – MAPA ZDE
DALŠÍ ČLÁNKY O ISLANDU:
VÝCHODNÍ ISLAND, DIVOKÉ POBŘEŽÍ A FJORDY
ZÁPADNÍ ISLAND, POLOOSTROV SNÆFELLSNES
JIHOZÁPADNÍ ISLAND, KRÁLOVSTVÍ VODOPÁDŮ