Další zastávkou na mojí poznávačce po evropských OCR sériích v rámci RACE THE WORLD 10 byla polská série Barbarian Race, která dle referencí od závodníků vyniká především počtem, náročností a rozmanitostí překážek. Navíc letošní Mistrovství Evropy v OCR bude v Polsku a stejně jako na tom minulém, bude nemalý počet překážek právě z Barbarianu. Takže jako příprava na ME ideální. Aby mi náhodou nic neuniklo, přihlásil jsem se úplně na všechno – OPENER, ARROW i RACE. Závod se konal v Siemanowicích, což je město necelou hodinu jízdy od Ostravy hned vedle Katovic, takže jako dopravní prostředek jsme s naší partou Šimi a Kadrmas brothers zvolili vůz. Ubytko nám v Katovicích zařídila v parádních apartmánech Simča Dopitová, děkujeme !!
Naše barbarská posádka
Úvodní otvírák barbarské sezony OPENER, byl jak jsme zjistili spíše závod na vyzkoušení. Některé překážky byly vynechány nebo zlehčeny, za nezdolání nebyl žádný trest a pořadí se nevyhlašovalo. Pojal jsem tento závod tedy spíše tréninkově a vše si mohl krásně vyzkoušet. Odpolední ARROW, což byl 400 metrový Ninja track na atletickém ovále s těmi nejtěžšími překážkami, už bylo jiné kafe. Startovalo se po 4 lidech s pytlem na zádech. Po krátkém úprku následoval set překážek – vtipný sjezd na boxovacím pytli následovaný low rigem, nevinně vyhlížející Klik-Klak, překážka s otáčivými kruhy, dlouhý monkey bar pouze k kruhů, Combo známé účastníkům ME v OCR, trampolínový flying monkey zakončený ručkováním a na závěr peklo v podobě Fatality. Všechny překážky popíšu až v hlavním závodě, nicméně žádná z nich nebyla rozhodně zadarmo, navíc po celý závod pršelo, takže level up 🙂
Rovnováha těsně před cílem
Nejlepší polykač mečů je z ČR
Já jsem pokazil zrádný Klik-Klak, kde jsem se při neustálém opakování vyšťavil a závod tak pro mě prakticky skončil. Až na Fatality, na které mi pak už nezbyla magie, jsem ostatní překážky na první či další dobrou překonal a alespoň si vyzkoušel potřebnou techniku na překonání. Jinak ale česká stopa byla na ARROW výrazná. Pavel Krejčí a Terka Lomnická si povodili všechny a slavili zasloužený triumf. Smolařem se stal Mára Kadrmas, který se ve finále v souboji o první místo na Fatality unáhlil a bral nakonec nepopulární bramboru. Každopádně ruce pěkně vyndaný a výchozí pozice na zítřejší hlavní závod nebyla úplně ideál, ale takhle se cítili všichni.
Na ARROW zvítězila FATALITY
Jelikož jsem při registracích nevěděl do čeho jdu, přihlásil jsem se pro tentokrát do kategorie OPEN, kde za vynechání nebo opakované nepřekonání překážky (na překážku je neomezeně pokusů) následuje podle její náročnosti časový trest, který je na konci přičten k výslednému času. V kategorii ELITE nemají muži nárok na žádnou chybu, ženy pouze na 2.
Originální a přitom hravá překážka na ručkování
V neděli ráno na startu naší vlny stála silná česká konkurence v podobě Matěje Šindlera, Pepy Surého, Radka Vostřela a taky zkušeného barbariana Lukáše Hanyka, který se zapomněl na záchodě a startoval až na konci vlny 😀 Polská konkurence byla pro mě velká neznámá, tak jsem zvolil strategii, kdy nevíš, tak to roztrhej hned na začátku. Vystřelil jsem na svoje poměry nezvykle rychle, takže mi bylo jasné, že tohle tempo si nechám tak na první kilák, a pak uvidím, co ostatní borci. Účel to splnilo, skupina 5 Čechů se utrhla zbytku startovního pole, a diktovala tempo. Zhruba po kilometru se ujali vedení lepší běžci Radek s Pepou a já si je jen vizuálně kontroloval a spoléhal na to, že nebudou tak silní na překážkách. S Matesem jsem se drželi ve vizuálním kontaktu. Cca až po 3 kilometrech byla první překážka, kterou bylo nošení pytle. Pytel nebyl příliš těžký, takže se s ním dalo i pomalu běžet. Překážky typu přelez/podlez nebudu zmiňovat, jelikož na nich není nic rozdílového ani zajímavého. Cca půl kilometru za pytlem byla první specialita. Pomocí vsouvání dvou trubek do „kolejniček“ musel závodník přeručkovat až na druhou stranu konstrukce. Hned za ním byl klasický ježek v kleci v netradičním pojetí. Nebylo třeba s ním přejet na druhou stranu konstrukce, ale pomocí ručkování ho jednou otočit kolem dokola. Vcelku rychlovka, chtělo by potunit 🙂
Protáčecí ježek v kleci
Trať nás poté zavedla k jezeru, kde byl poměrně dlouhý běžecký úsek, kde si závodník mohl zkontrolovat svoje pořadí. Tehdy ještě barbaři přede mnou, Šimi v kontaktu a Lukáš Hanyk cca 200 metrů v pozadí. Za jezerem byla pouze jedna ručkovačka s kývajícími se koly alá překážky od Urban-Sky a pak vtipná stěna, která se při překonávání překlápěla. Dál zase běžecká pasáž, kde se pole lehce roztrhalo.
Kruhová kyvadlovka uprostřed lesa
Překlápěcí stěna, parádní a jednoduchá překážka
Lehce potrápila
Přiběhlo se poprvé do festivalky na první těžké překážky a nastalo peklo. U prvních 2 byly fakt velké fronty ještě od eliťáků, kteří čekali na své opravné pokusy. Všechen náskok byl ten tam a my jsme se seběhli do jednoho chumlu ve frontě. Šimi na to hodil bobek jako první, připsal si trest a běžel dál. S ostatními jsme čekali na boxovací pytel, který člověk obejmul a sjel s ním na začátek low rigu. Poměrně originální začátek překážky. Low rig byl zábavný, ale datelný. Následoval už zmíněný Klik-Klak, kde si člověk pomocí ručkování musel přehodit tyč k přechodu na druhý stejný segment. Dvě přehození a předloktí v pekle. Tady byl fronta už neúnosná, tak jsme tuto překážku s vědomím boje o pódium skipli.
První ze série low rigů, nejdřív sjezd na pytli a pak si ručkuj
Malinko vytahal ruce, ale zároveň nic nereálného
Klik-Klak vypadal jednoduše, ale byla to jedna z nejtěžších překážek
Překlopení dvou hrazdiček ruce pěkně potrápilo
Zato protáčecí kruhy jsou především zábava
Mohly by být i delší, třeba příště 🙂
Hned poté další zábavné ručkování v podobě točících kruhů. Vybral jsem blbou frontu a můj plán běžecky se zachytit za Lukyho rázem padnul. Nabral jsem čekáním ztrátu a Lukyho potkal až za cílem 🙂 Po kruzích točících byly kruhy klasické. Dlouhá ručkovačka ale pro člověka, který má podobně dlouhé v gymu nemůže být problém.
Klasické kruhy jsou zase naopak dlouhé až až
Alespoň se člověk může pořádně rozhoupat
Naopak přelézání ocelového plotu, který se měl prolézt dírou dole ano 😀 Nevšiml sem si díry dole a málem si rozpáral koule při přelézání pletiva. Lesíkem jsem se dostal na jakési fotbalové hřiště, kde byly za sebou 4 zajímavé překážky. Zde jsem doběhl barbarské kluky a dostal se před ně. Prvním byla soustava dřevěných klád nízko na zemí, které se musely podlézt. Úvodní byly napevno, další se hýbaly. Druhou překážkou byly houpající se žebříky na ručkování. Třetí opět low rig z různých segmentů a na závěr ručkování přes hrušky. Z tohoto malebného nízkopoloženého koutku jsme se pak výběhem přesunuli do další části trati. Zde byly další originální parády z dílny Barbarianu. Dragons back jak název napovídá nebyla úplná procházka růžovým sadem. Pomocí velkého kruhu musel závodník přeskákat 4 trny na trubce v různé vzdálenosti od sebe. Hned za tím byly obligátní rybí schůdky a flying monkey.
Dragon back aneb trhač mozolů
Rybí schůdky už jsou na OCR poměrně tradiční překážka
Stejně jako Flying monkey
Jako osvěžení pak skok z trampolíny na zvonečky zavěšené nad bazénem. Parádní sranda ! Po výlezu z mělké vody překážka alá Takešiho hrad, kdy bylo třeba se vyhnout točícím válcům. Hned po vodě byl asi nejtěžší low rig, který byl totálně mokrý od předešlých závodníků. Runner se zavěsil na hrazdičku a sjel s ní k začátku low rigu. Opět rozličné segmenty, které dělaly hodně lidem velké problémy. Mě se podařilo překonat na první dobrou a získat tak rozhodující náskok.
Tohle bylo taky super, jen vody tam mohlo být více 🙂
Takešiho hrad byl sranda a fakt zábavná věc
U mokrého low rig už se tolik závodníků nesmálo
Krásná rozdílová překážka ale
Co se točí, s tím je sranda
Ještě před finálovými překážkami nás organizátor poslal do lesíku na hod kladivem. Přes silnici do festivalky jsme po vzoru Spartanu přelezli o síti ve tvaru mostu a hned za ní se potrápili na balanční překážce.
Combo ani zde nezklamalo, jakmile trefíš odraz, máš vyhráno
Pak jen bacha na čárku 😀
Ve festivalce čekaly už poslední 3 překážky. Na první z nich Combu, jsem se opět setkal s aktuálně druhým Šimim. Věděl jsem ale, že má minimálně o jednu překonanou překážku méně a tudíž dostane trestný čas navíc. Asi na 3. pokus jsme se pomocí lana zhoupli na na kruh, z něj na boxerský pytel a z něj přeručkovali po zavěšené kládě na konec. Předposlední byla další parádička známá z ME. Z trampolíny odraz na visicí tyč, rozhoupání nebo přeskok na další, a po nunčacích a daších segmentech přeručkování až na konec. Před finální překážkou FATALITY, která byla z 10 trestných minut, a která bude i finální překážka letošního ME OCR v Polsku, byla fronta jako kráva. Kdybych nebojoval o pódium, asi bych si frontu vystál, ale takhle jsem se rozhodl překážku vynechat. Mrzelo mě to, jelikož by to byla zajímavá prověrka na závěr, ale na příštím podniku ve Wisle mě už v ELITE nemine !! Jinak co se týká překážky FATALITY, nejdříve se musí překonat pomocí kruhů trny, pak krátké ručkování po žebříku na síť, podlézt spodem a opět krátké ručkování na závěrečné kovové piny, které se musí trefit poměrně přesně do otvorů dle libosti. Tzn. jak bokem, tak s použitím obou stran. Někteří samotný závěr řešili rozhoupáním a skokem důvěry.
Na začátku FATALITY jsi na kruzích hrdina…
…pod sítí už cítíš, že je něco špatně…
…a na kolících už jen přemýšlíš, z jaké části skočíš na zvonek
Nakonec se v dalších OPEN vlnách nenašel nikdo rychlejší a já bral pro mě nečekané a parádní 2. místo za Lukášem Hanykem. Za mě je Barbarian překážkově úplně někde jinde něž ostatní série v ČR a okolí. Jako příprava na ME je toto nejadekvátnější varianta. Ceny, medaile a všechno okolo bylo také super. Navíc ve startovních balíčcích byly chipsy, pití, klobásky, prostě jako nikde jinde ! BARBARIAN RACE doporučuji všem deseti úplně všem. ELITA se potrápí na překážkách a hobík si vyzouší, kde jsou jeho slabiny. Takže vidíme se ve Wisle !!!
HODNOCENÍ
PLUSY
- spousta originálních překážek různých obtížností
- nejenom těžké, ale i hravé a zábavné překážky
- systém ELITY a OPEN
- originální medaile
- skvělé startovní balíčky
- ceny pro umístěné závodníky
- perfektní značení trati
- bezpečné dopadové zóny (matrace) pod těžkými překážkami
- pozávodní video i se jmény vedoucích závodníků
MÍNUSY
- fronty u překážek (zejména díky ELITE)
- lehké zmatky s časomírou a nutnost čekat na výsledky až do poslední chvíle
Tohle bylo nečekané, ale o to sladší
Pěkná trofej, super ceny, co víc si přát
Když dokončíš všechny 3 víkendové závody, získáš i Monolit