Den 17. – Největší stromy světa
(SPOILER – „Poté slyším mnoho hlasů, smích, nadávky. Nenápadně vykouknu a vedle mě zaparkoval vůz, ze kterého se postupně prodírá ven 5 černochů oblečených alá gangsta.“)
Po dramatickém setkání z minulé noci jsem si i přesto užil bezstarostný spánek a následující den mohl pokračovat do dalšího národního parku. Mým dnešním cílem byl Sequoia National Park s největšími stromy světa, které rostou pouze a jen tady. Před vjezdem do parku byla díky opravě infrastruktury pěkná kolona, která mi alespoň umožnila užít si při stoupání do té správné nadmořské výšky parádní výhledy. Sequoie totiž potřebují k životu specifické prostředí i nadmořskou výšku. Zajímavostí je, že pro jejich přežití jsou nezbytné požáry, které stromy sežehnou a v zemi se pak z nich vytvoří správná koncentrace živin umožňující růst těchto gigantů.
Tunel v padlé sequoi
Monstrózní kmen
Nejdříve jsem navštívil proslulou vyhlídku a skálu Mono Rock, která mě však po návštěvě Yosemite přišla vcelku fádní. I výhledy měly do těch yosemitských daleko. Přesouvám se parkem dál a přijíždím k prvním majestátním stromům, které vytvořili zajímavé soustromí. Jejich kmeny vytvořili tunel, po kterém se dá vyhopsat, což samozřejmě mile rád otestuji. Z těchto přírodních úkazů si na chvíli udělám prolejzačku a docela se na nich vyblbnu. Každý pohled a porovnání s okolními obyčejnými smrky ve mě vyvolá úžas.
Obři v akci
Kdo si hraje, nezlobí
Video z parku
Pokračuji po silnici dál přes tunel vytvořený v padlé sequoi. Zde vzniká další fronta z vozidel, jelikož si každý chce udělat fotku pod tunelem. Ani já se této mainstreamové zábavě nevyhýbám. Další zastávkou je návštěvnické centrum u dalšího giganta – Sentinel Tree. V centru si projdu výstavu k parku a dozvím se spoustu zajímavých informací. Už mě z auta bolí prdel, je čas dát menší trek. Ideální k průzkumu se nabízí Big Tree Trail, který mě provede kolem mýtiny, která je obsypaná spousty různě velkých sequoií v různých stádiích růstu. Opravdu parádní podívaná, asi druhá nejzajímavější věc v celém parku.
Sentinel Tree u Visitor centra
Pózovačky
Odpočinek
Přišel čas na grande finále, a to na návštěvu největšího (ne nejvyššího) stromu světa – General Sherman Tree. Vede k němu krátký, ale příjemný trailík. Po cca kilometru se dostávám až k ohrádce stromu, jehož kmen v průměru měří cca 11 metrů a jehož stáří se odhaduje cca na 2700 let. Opět mi padá čelist a jsem jak v Jiříkově vidění. Doslova ! Jak může takhle velké hovado vyrůst, fantazie ! Národní park jsem vyčerpal, je čas se přemístit dál. Přes mě dobře známé Fresno mířím zpět k západnímu pobřeží. Začíná se stmívat a na dálnici nepotkávám žádné vhodné odpočívadlo na spaní. Odbočuji tedy k městu Santa Cruz na historickou Highway 1, která lemuje West Coast. V městečku Davenport najdu malé parkoviště kousek u moře, které se stane mým dnešním nocovištěm. Plný zážitků ulehám a těším se na další setkání s říší snů a pohádek. Jenže….
General Sherman Tree, největší strom světa
I zde bylo rušno
Krátce po půlnoci přijíždí auto s nahlas puštěnou rapovou muzikou. Parkuje kousek vedle mého. Poté slyším mnoho hlasů, smích, nadávky. Nenápadně vykouknu a vedle mě zaparkoval vůz, ze kterého se postupně prodírá ven 5 černochů oblečených alá gangsta. Dělají hrozný bordel, hulí, pijí alkohol, muzika hraje naplno, občas řvou, občas se smějí, neustále vystupují a nastupují do auta a já se snažím nenápadně ležet a neupoutat jejich pozornost. Gansteři z předměstí San Franciska si přijeli užít na pláž a já rozhodně nechci být jejich další kratochvíle. Snažím se opět usnout a nechat vše osudu, Když budou chtít, s mým autem si pohrají a mě z něho vcelku rychle dostanou ven, když ne, alespoň se vyspím. Kudlu mám ve spacáku, víc dělat nejde.
I cesta autem skrz park byla paráda
Den 18. – Golden bridge, perla mezi mosty
(SPOILER – „Prozkoumávám okolí Davenportu a nacházím několik pláží s útesy a skálami připomínající mi West Coast na Novém Zélandu.“)
Nebudí mě hlaveň zbraně u spánku či nůž v zádech, ale pouhopouhá potřeba jít čůrat. Paráda, další noc za mnou. Po gangsterech ani stopa a mě se naskýtá nádherný výhled na Tichý oceán. Sluníčko stoupá na modrou oblohu, vypadá to na skvělý den. Prozkoumávám okolí Davenportu a nacházím několik pláží s útesy a skálami připomínající mi West Coast na Novém Zélandu. Nádhera, procházím se, fotím, užívám si výhledů. Pokračuji po pobřeží na sever, navštěvuji nádherný maják jak z filmových kulis, spousta pláží plných surfařů, zkrátka si užívám krásného dne na ještě krásnějším místě.
West Coast
Vlaky už tu nejezdí
Zato majáky tu maj parádní
O útesech ani nemluvě
Krátce kolem oběda přijíždím po pobřeží do San Francisca, kde nejprve navštívím vyhlídku na proslulý Golden Bridge. Je sice z dálky, nicméně je krásně vidět, jak vršky mostních pilířů svírá mlha a celá scéna působí tak nějak mysticky. Přejet most i za cenu platby mýta bylo jasnou povinností, navíc na druhé straně byla možnost zajet autem k těm nejlepším výhledům na toto mistrovské dílo. Postupně se přes různé vyhlídky přibližuji až na Battery Spencer, ze které jsem si pohledy vychutnal nejvíce. Povinné fotografie, nalepení samolepky a hurá zpět do města. V průvodci jsem našel bezplatné parkoviště na Marine Blv, odkud jsem se pěšky vypravil do Fishermans Wharf. V této přístavní čtvrti se odehrává téměř veškerý cestovní ruch v San Franciscu. Na jejím začátku je konec historické linky tramvají, v centru pak Pier 39 – molo plné obchůdků, restaurací a turistických zajímavostí, mezi které patří i lachtani, kteří si zde na plovoucích pontonech zvykli lebedit. Užiji si i několik hezkých výhledů na věznici Alcatraz, nakoupím další suvenýry a večer se přesouvám zpět do Davenportu, jelikož nejlevnější hostel ve městě by mě vyšel asi 5x víc, než benzín a cesta po West Coast. Navíc mě zítra čeká můj poslední den v USA a já bych ještě rád navštívil město Santa Cruz, kde má být dle průvodce zajímavý skalní útvar vystupující z moře.
Golden Bridge v mlze
Byl jsem tu !
Nejlepší výhled na Golden Bridge
Most je dominanta města
Historické tramvaje
Lachtani na Pier 39
V přístavu je vidět ponorka nebo válečná loď
Den 19. – Je čas udělat USA pá pá
(SPOILER – „Vrácení vozu proběhlo hladce, zpáteční let nikoliv.“)
Poslední noc v kufru mého fordu byla naštěstí klidná, a tak ráno plný energie vyrážím na jih do Santa Cruz. Skalní útvar na místní pláži ve tvaru mostu byl opravdu pěkný, ale v porovnání s tím, co jsem zde již viděl, mě zas tak nešokoval. Holt jsem už asi zážitkově presycen a je ten pravý čas se vrátit domů. V městě si ještě dokoupím nějaké zásoby a pomalu mířím zpět na sever k letišti. Vrácení vozu proběhlo hladce, zpáteční let nikoliv. SMS mi přišla informace, že můj navazující let z Londýna do Prahy byl zrušen a poletím až další den. Ihned po příletu do Londýna jsem začal situaci řešit, vyhádal jsem si náhradní let z Londýna do Frankfurtu a z Frankfurtu do Prahy. Jelikož jsem ale neměl letenku a krosna mi jezdila kdesi po letišti, místní pohuněk mě musel protáhnout nějakým spešl vchodem s vojáky a dostat mě do odletové haly. Nakonec mi dali i nějaký kešáky na jídlo a já mohl v klidu odletět do Říše. Ve Frankfurtu nastala těsně před nástupem další komplikace – rozbilo se letadlo. Nakonec sehnali nové a moje dobrodružství, které pokračovalo i na cestě domů, konečně skončilo a já se v půlnoci 16. října vrátil do své vlasti.
West Coast je rájem surfařů
Skalní útvar v Santa Cruz
VYBAVENÍ NA CESTĚ
Čistě pro zajímavost sem napíši, jaké vybrané vybavení mi stačilo pro přechod parku, spaní v divočině, cestování po USA a dalších zdánlivě protichůdných činnostech.
Boty Dynafit model ALPINE PRO – s těmi botkami jsem chodil po městě, řídil, trekoval po divočině, běhal, šplhal po skalách – pro zájemce doporučuji koupit na www.runcat.cz
Krosna OSPREY AETHER 70 AG – neuvěřitelně pohodlná krosna s perfektním zádových systémem, které skvěle sedí na zádech a je vhodná pro vícedenní tůry
Běžecký batoh SALOMON OUT PEAK 20 – skladný běžecký batoh, který jde parádně zmuchlat do krosny a kdykoliv vyndat a použít. Navíc má praktické kapsy na pitný režim a další věci, které jsou hned po ruce
Outdoorové hole LEKI MICRO TRAIL PRO – tyto skládací karbonové hůlky v ruce díky své lehkosti skoro ani neucítíte, ale při trekování jsou neocenitelným pomocníkem. Navíc díky odepínacím poutkům se jejich efektivnost ještě zvětšuje.
Bundy od Dynafit – lehká goretexovka proti větru a dešti v kombinaci teplou lehkou primaloftkou jsou neocenitelným pomocníkem nejenom v horách při treku, ale hojně je využívám i při skialpu či různých výstupech
Filtr na vodu Sawyer – neocenitelná pomůcka, díky níž můžu pít doslova i z louže a zásoby vody nemusím takřka řešit
Stan SALEWA LIFETREK PRO II – ultralehký expediční stan, který je i přes své malé balení pro dvě osoby naprosto dostačující a když ho nepostavíte přímo do louže nebo proudu vody, tak i parádně vodotěsný. Navíc jeho váha a rozměry jsou k nezaplacení.
Spacák SALEWA FUSION -2 HYBRID – když v něm nebudete spát na Everestu, zima Vám nebude. Navíc je opět ultralehký a ultramalý.
Edgar Power drink – tento nápoj mi pomohl nejenom při závodě, ale hlavně ve chvílích, kdy mi došlo jídlo a Edgar byl mým jediným příjmem energie. A stačilo to !