Díky úspěšné první polovině sezony se mi konečně podařilo kvalifikovat se na moje první ME v životě, a to ve svojí věkové kategorii 30-34. Třešničkou na dortu byl fakt, že každý kvalifikant měl možnost pořídit si závodní i „volnočasový“ outfit v národních barvách a reprezentovat svou vlast jak po závodní, tak i vizuální stránce. Myslím že nejenom mě, ale i dalším běžným závodníkům, kteří nepatří do ELITE týmu, se splnil dětský sen – reprezentovat Českou republiku na evropském šampionátu v národních barvách se lvem na prsou. Poprvé je to vždy nejsilnější a ten pocit až svazuje.
Celý #czechteam v celé své kráse
Do Dánska jsme se po zvážení všech variant nakonec vypravili vozem a jako base camp naší výpravy zvolili ubytování přes AirBnb. Nebudu zdlouhavě popisovat cestu, která mimochodem trvala díky ne úplně příznivé dopravní situaci přes 10 hodin, ubytování ani další slasti a strasti běžného dne, půjdu rovnou k věci, tedy k samotnému eventu. Ten byl rozdělen do 3 dní. V pátek se běžel krátký SHORT, v sobotu STANDARD a neděle patřila národním štafetám. Naše posádka ve složení já, Vendy a Mikša startovala ve všem co šlo, mimo dětského závodu 🙂
Páteční SHORT na cca 3 kilometry se určitě zapsal do historie OCR jako nejtěžší překážkový závod ever. V závodě, kde se svými překážkami prezentovalo hned několik předních evropských sérií, padaly náramky jak hlavy po sametové revoluci. Každá série totiž chtěla do závodu nasadit svoje best of – tu nejoriginálnější, nejdelší, nejpropracovanější a hlavně i nejtěžší překážku. No a když Vám jich takhle na 3 kilometrech a hlavně v cílové rovince naskládají hned několik za sebou, tak je z toho solidní mordor. Budu proto ale fňukat a říkat, že to pořadatelé přehnali ? NE ! Je to přece ME, kde jsou ti nejlepší z nejlepších, nejkvalifikovanější z nejkvalifikovanějších. Tento závod měl nastavit zrcadlo evropské OCR scéně a myslím, že se mu to dokonale podařilo. S náramkem (závodník překonal třeba i na více pokusů všechny překážky) dokončilo sice jen něco přes 10 % závodníků, ale znamená to, že byl závod příliš těžký ? Není to také třeba o tom, že většina závodníků není na takovouto úroveň zvyklá a připravená ? Ono když se na tento závod kvalifikujete například pouze ze Spartan Race, tak bude opravdu čumět na překážky jak bagr na tvrdou hlínu. ANO, byl to super těžký závod, ANO, většina ho nezvládla, ANO, i neúspěšné závodníky to stálo spousty bolesti, ale pořadatelé to nepřehnali. Podle mě pouze špatně vyhodnotili současnou úroveň evropské OCR scény a takovýto závod přišel moc brzy. S nastaveným tempem a rostoucí náročností překážek by nám za 2 roky přišel tento závod úplně normální. Doufejme, že se středoevropští organizátoři inspirují a začnou nás na takovouto úroveň posouvat i svými překážkami. SHORT jsem s náramkem nedokončil, ale neviním z toho organizátory. Prostě jsem na to nebyl dost připraven, chyby hledám jen u sebe a všude jinde. Dost úvah, jdeme na překážky 🙂
SHORT COURSE
Všechny tři závody startovaly na atletickém oválu, uvnitř něhož se nacházela festival arena, a po jejím obvodě cílová rovinka s těmi nejzapeklitějšími překážkovými kombinacemi. Startovalo se po vlnách, kdy vždy spolu běžela daná věková a genderově sladěná kategorie. Hned po startu byla na rozehřátí jedna lehká kolmá stěna, překážka s vodním příkopem, krátký běh kolem stadionu a nějakej pseudo poloviční viewer, který se měl jen přeskákat nohama. Chytře jsem zde pro zrychlení postupu nepoužil ruce a na posledním uklouzl a rozbil si hubu pádem na asfalt, kde bylo jen tak pro okrasu pár snítek slámy. Na obranu pořadatelů tady pád asi nikdo nečekal, jelikož na ostatních překážkách bylo slámy spousta a pády byly opravdu do měkkého. První zajímavější a pro nás neznámá překážka byla vysoká XXL K-Wall na jejímž samotném vrcholu byly ocásky lana pro finální vytažení. Ve zdi byly různě vyryty mělké rýhy na prsty či fragmenty podrážky. Pokud ji někdo chtěl rychle vyběhnout, většinou se rozsekal, nicméně při klidném postupu byla zeď lehce k překonání. Nohu do písmene A, zatnout prsty a vytáhnout k lanu.
XXL K-WALL by KAHA
XXL K-WALL by KAHA
Následoval kraťoučký seběh k prolejzačce od Evolution Race s názvem Cliffhanger 5.0. Tato soustava houpajících se desek s různými otvory, kde se člověk nemohl dotknout horní hrany, poprvé prověřila naši obratnost, ale i sílu paží. Opravdu originální zábavná překážka, kterou dávám opět na první dobrou.
CLIFFHANGER 5.0 by EVOLUTION RACE
Osvěžující koupačka v bazénu a první skvělá překážka z polské série Barbarian Race – COMBO. Tato překážka byla jednou z nejzábavnějších. Naskočit na lano, zhoupnout se ke kruhu, dále na točící kolo a z něj na boxovací pytel. Poté už jenom přesun na horizontální kládu a hezky přešplhat až na konec. Člověk si musel dát pouze pozor, aby seskočil až za čáru, jinak ho pořadatelé vrátili na začátek, což poznal nejeden český závodník. Tohle bych šel klidně 5x, hrozně mě to bavilo !
COMBO by BARBARIAN RACE
Pokračoval jsem výběhem z lesíka k šikmé stěně s dírami na kolíky. Zde jsem vyfasoval dva a pomocí nich se musel dostat nahoru aniž bych strkal prsty do děr na deskách. Bylo zde hned několik přístupů. Ten víc vyčerpávající byl za použití pouze rukou a hoblovačky kolen o již překonané díry a nebo si šlo prostě z kolíků udělat schůdky a vždy na jednom stát a druhý dát o stupínek výše. Vzhledem k tomu co následovalo vcelku fajn řešení.
PEGBOARD by REBORN OCR
Z malého svahu vedla trasa po gumové klouzačce dolů k prvnímu bodu zlomu tohoto závodu – Low Rig to High Rig od URBAN-SKY. Velmi dlouhá překážka, kterou musel závodník absolvovat v kuse téměř bez možnosti odpočinku. Začínalo se nízko nad zemí, kde člověk musel zavěsit svoje tělo pomocí rukou a nohou za různé hrazdy, kruhy, koule, nunčaky a další chyty a probojovat se do poloviny, kde se přešlo na regulérní ručkovačku, která začínala soustavou kruhů, koulí a dalších madel, pokračovala na otočné kruhy až k poslední části, kde byla poslední soustava kruhů. Zde opakovaně skončila moje pouť touto překážkou, jelikož vyšťavené ruce již nedokázaly udržet úchop a já těsně před zvonečkem dvakrát spadnul. Pápá náramku :-/ Od dalších pokusů mě odradilo moje zkonvovatělé předloktí a obrovské fronty, které se zde tvořily. Po neúspěšném pokusu na jakékoliv překážce totiž byla přichystána pro závodníky jedna či více tzv. retry line, určených právě pro opravy. No a jelikož zde přišla o svůj náramek zhruba polovina účastníků, tak jich bylo logicky více na opravách než na originální trati.
LOW RIG TO HIGH RIG by URBAN-SKY
Od této chvíle jsem lehce přišel o motivaci snažit se dále naplno a spíš si další překážky pouze zkoušel, abych se připravil na svůj druhý pokus o udržení náramku, tedy sobotní STANDARD COURSE. Následovaly překážky, které byly až na pár úprav shodné se sobotní tratí, tudíž je popíši až v druhé části. Do cíle jsem přišel se sklopenýma očima a ušima, vzal si medaili za dokončení trati a šel přemýšlet, co udělat zítra lépe, abych splnil svůj cíl – dokončit trať ME a překonat všechny překážky.
Video z SHORT COURSE
STANDARD COURSE
O nízké úspěšnosti dokončivších na SHORT jsem psal již dříve, doplním však ještě jeden statistický údaj – závod dokončilo jen 5 žen, z toho pouze 2 v časovém limitu – opravdu masakr, ale i to je Mistrovství Evropy. Dle informací z „headquarters“ měli pořadatelé některé překážky lehce upravit a zprůchodnit, aby byla větší šance na dokončení. Do dnešního závodu jsem se tedy chystal dát opravdu vše s tím, že náramek bych si nechal vzít až jen v okamžiku, že by mi snad upadly obě ruce – prostě pojedu na krev a dám do toho maximum. V skrytu duše jsem ale tušil, že konečná pro mě bude na překážce DOMINATOR těsně před cílem, konkrétně v sekci flying monkey na Nuts. Ale kdo se bojí, sere v síni a já už byl ráno asi 5x pouze na místních toikách, takže to třeba pude 🙂
Start jedné z vln
Po startu jsem začal opravdu vlažně, jelikož jsem se nechtěl vyšťavit během – sílu a energii jsem potřeboval na překážky. První dvě (zeď a voda) byly stejné, ale poté nás pořadatelé nasměrovali přes nošení různých pytlů, překážek typu přelez/podlez a místní hybridní formy spartanského Olympusu k moři.
TOW COMBO
Neochudili nás ani o poměrně vysoký stoh z krychlí ze slámy, který byl zajímavé zpestření a vyhrál cenu o nejvyšší stoupání a klesání na trati – jo, Dánsko je fakt placka. Na pláži mě čekal můj první strašák závodu – Flying Monkey od URBAN SKY. Týden před závodem jsem to neuměl vůbec, 3 dni před se mi podařilo pár přeskoků na našem workoutu. Pověsil jsem se na první hrazdu a zhoupl se – už podle toho, jak daleko byly nohy v horizontální pozici od další tyče bylo jasné, že těmito 3 skoky překonám svůj dosavadní opičí rekord – pokud se povede. Vzpomněl jsem si na toiku a pořekadlo a letěl. Nakonec to bylo vcelku v pohodě a já mohl pln nově nabytého sebevědomí pokračovat po pláži dál.
HAYSTACK
FLYING MONKEY by URBAN-SKY
Plazení v písku, áčko z provazů a nějaké lehké terénní nerovnosti nebyl po mém letu fénixe žádný problém. Ani Farmers Walk, na kterých jsem se jako na třetí překážce SHORTu rozsekal mi nedělaly problém. Pomalu se trať začala vracet zpátky ke stadionu, ale ještě předtím byl test našeho šplhounství. Zde však bylo lano o dost silnější z nějaké uměliny a nástup na něj byl pomocí lehkého skoku, jelikož začínalo cca metr na zemí. Netradiční šplh jsem bez tradičního zámku na nohách úspěšně vykonal a po kilometru běhu parkem se dostal na místní fotbalový stadion. Ještě než jsem se podíval do jeho útrob, musel jsem překonat překážku Dragon’s Back, kterou jsem znal již z dřívějška ze série TOUGHEST. Pro neznalé to chtělo možná chvíli odhodlávání, já však věděl do čehu jdu, takže dva skoky důvěry na šikmou desku s madlem a mohl jsem pokračovat na stadion.
DRAGON’S BACK by URBAN-SKY
Test stability, poté „predátorské“ brouzdání skrz tribuny nahoru a dolů a už jsem byl doma, tedy konkrétně opět u XXL K-WALL, kam pořadatelé pro mě nepochopitelně oproti pátku přidali prkénko na nástup. Od této chvíle po ose krátkého závodu následovaly všechny předchozí překážky v neměnné podobě až Low Rig to High Rig. Jedinou změnou bylo přidání upravené verze Wavehanger/Supersnake Combo od koho jiného než URBAN-SKY. Vypuštěny byly rotační kruhy a tak po krátkém zhoupnutí musel závodník pomocí prstů přeskákat přes klikatou desku až na druhou stranu. Se správnou technikou opět žádný problém.
WAVEHANGER/SUPERSNAKE COMBO by URBAN-SKY
A je to tu zase, překážka jako prase. Tentokráte do Low Rig to High Rig přidali organizátoři v půlce prostor na odpočívání a vypustili kousek jedné sekce. S tímto upgradem zvládám na první dobrou a happy jak dva grepy pokračuji k Hang on. Překážka opět s úpravami oproti pátku se skládala ze soustavy provazů. Jeden horizontálně na plazení, poté síť a nakonec prověšené lano na přeručkování. Opět bez ztráty kytičky.
HANG ON
Následuje další sranda od Barbarian Race, která svou zábavností limituje k nekonečnu – Executor. Bohužel ne pro všechny, jelikož zde bylo několik nehezkých úrazů a překážka byla později dokonce zavřena. Z trampolínky po krátkém rozeběhu musel závodník skočit na zavěšenou hrazdu a odtud pomocí skoků či ručkování dopravit svoje tělo přes tyče, nunčaky a otočné fragmenty až na druhou stranu. Problém zde měli zejména závodníci a závodnice menšího vzrůstu, nebo ti, kteří se prostě báli odrazit a skočit do prostoru směrem ke hrazdě. Já měl z pátku potrénováno, takže jsem si Executora opravdu užíval. Navíc zde byla česká barbaří hlídka Patrik s Kájou a i tyto známe tváře dodaly kuráž a energii.
EXECUTOR by Barbarian Race
Po překonání další nástrahy jsem již začal cítit ruce a to zejména dlaně, kde se moje kůže po páteční party na trati začala lehce nekamarádit s tím, co má chránit. Následovalo opět pár lehkých překážek v čele s nám již známým Weaverem. Trať se zatočila zpět do míst k Low to High a mě čekala další libůstka, tentokráte s námořnickým nádechem – Nordisk Film Destroyer. Nejprve jsem musel vyšplhat po šikmém laně k řetězové síti, kterou bylo nutné bez doteku země podlézt, poté velice originální ručkování po kovových kotvách k další síti a vše bylo zakončené přelézáním po soustavě megatlustých lan. Lana byla docela nekomfortní, jelikož nešel opět udělat zámek, ale nakonec se mi podařilo na první pokus přesunout svoje tělo až nakonec.
NORDISK FILM DESTROYER by NORDISK FILM
Na vydýchání byly hned v zápětí Stairway od REBORN OCR. První pokus byl neúspěšný, jelikož zápěstí byla již lehce unavené a horní přechod z jedné strany na druhou byl vcelku daleko. Nepohrdl jsem tedy druhým pokusem na retry line, kde již byl na samém vrcholu přidán jeden schůdek, který propast mezi levou a pravou stranou zmenšoval. Oproti predátorským mi tyto schody daly pěkně zabrat a já je jen s velkou námahou překonal. Navíc na hranách pořadatelé v dobrém mínění přidali nějaký smirkl proti skluzu, který zde nejenom mě, ale i dalším závodníkům oddělil pěkný kus kůže z prstů. Od této chvíle s každou další ručkovací překážkou odešel kus mě pryč, konkrétně kůže nebo masa z mojí dlaně či prstů.
STAIRWAY by REBORN OCR
O kůži lehčí jsem pokračoval přes pár lehčích překážek až Wheel of Steel. Pomocí otáčení tohoto železného „ježka v kleci“ jsem se musel dostat až na druhou stranu. Trasa nebyla nejkratší a protáčení dlaní na kovových tyčích krásně oddělovalo kůži, jak když paní v sámošce krájí salám. Bylo mi jasné, že tohle musím dát na první pokus, jinak bude zle ! Začal jsem stylem přehmatů bokem k dráze, ale později přešel přehmaty zády ke směru jízdy, což se ukázalo jako nejefektivnější a nejméně bolestivé.
WHEEL OF STEEL by URBAN-SKY
Poté jsem doběhl až na místní umělku, kde byla další nástraha od pana URBANA – Oval/Spinner combo. Soustava kývajících se oválů a protáčivých kruhů mi zabrala také dva pokusy, než jsem přišel na správnou a co nejméně unavující techniku provedení. Už to bolí, začíná být zle.
OVAL/SPINNER COMBO by URBAN-SKY
Odtud mě trať zavedla k „megavlně“ po jejímž překonání jsem se konečně ocitl zpátky na hlavním atletickém stadionu a kousek od cíle. Byl jsem zde zhruba za necelou hodinu a půl. To jsem však ještě netušil, že časově nejsem ani v polovině závodu. Zbývalo sice posledních cca 300 metrů do cíle, ale přede mnou byly 3 mega těžká komba. V divácích vzbouzely nadšení, mnohým závodníkům však vháněly slzy do očí 🙂 Ano, je to tu – obávaný DOMINATOR. Opravdu jsem se k němu dostal a mám stále náramek – fantazie. Tato multisuperhyperkombi překážka začínala přelezením 3 zavěšených provazů z gum a lana následované ručkováním po kruzích až na provazovou síť, ze které se pokračovalo ručkováním přes gumy a po kladivech (ano po rukojetích z kladiv) až na další lano, pomocí kterého se člověk konečně zhoupl k odpočinku před obávanými Nuts.
THE DOMINATOR by REBORN OCR
První set překážek jsem zvládl na první pokus, ale před tímto milníkem, který v mých očích byl nedatelný, jsem se potřeboval pořádně vydýchat. Prvních pár pokusů skončilo tak, že jsem vždy doletěl na první „oříšek“, štrejchnul ho rukama, ale nedokázal se udržet, takže jsem přistál hezky na seně. Vždy jsem skočil, spadnul a čekal cca 5-10 minut na to, než budu mít opět trochu síly na další pokus. V mezičase jsem si povídal s dalšími zajatci této překážky, pil a neustále si masíroval maso na dlaních, jelikož kůže ho již nechránila a já si ho neustálým mačkním lehce znecitlivoval a zároveň zpružňoval, jelikož mělo tendenci se stahovat a ochromovat tak ruku a úchop. Asi po 45 minutách trápení se mi do mysli začaly vkrádat černé myšlenky o tom, že moje predikce neúspěchu na této překážce byla přesná. Poté však nějaký polský šuhaj provedl upgrade a s vypětím sil a opravdu velkým rozpětím paží dokázal tuto překážku jakoby přeručkovat. Svitla mi naděje – to taky zkusím, maximálně hodím další tlamu. Na první pokus to nebylo špatné, ale s jednou rukou na tyči a druhou na hraně oříšku mi nevydržel úchop a spadl jsem. Nicméně už sem měl pocit, že jsem chvíli držel hranu překážky – to pude ! Ruce jako konve, dlaně rozedrané – už mi moc pokusů před šmiknutím náramku nezbývalo. Naštěstí druhý pokus tímto stylem už vyšel. Po zhoupnutí jsem chytl první oříšek, rychle s vypětím sil zamkl úchop a přidal druhou ruku. Přišel nával eufórie a já přehmátl na druhý a poslední oříšek (třetí byl pořadateli na sobotu odstraně). Úchop držel ! Druhá ruka a teď už se jen rozhoupat a trefit zvonek. Teď nebo nikdy. Ruka plácá do zvonečku a já zařvu jak zubr při orgasmu – je to tam, já to fakt dal, po hodině zkoušení, teď už mě nic nezastaví.
THE DOMINATOR by REBORN OCR
Pipeline je soustava dvou drah z trubek s různými výstupy a prohlubněmi, přes kterou se musel člověk dostat pomocí dvou velký kruhů nevypadala nepřekonatelně, ale moje únava z předchozích překážek a mnoha pokusů v poslední části Dominatora si vybrala svou daň. Těsně před koncem padám. Ruce na hadry, psychika taky nic moc. Takový kousek ! Další dva pokusy jsou spíše z nouze cnost, ani mi nedaly moc čuchnout. Dlouho odpočívám, masíruji si dlaně, ruce, předloktí, všechno. Polehávám, slyším neustálé povzbuzování od přihlížejících diváků. Mezi nimi i několik českých závodníků, kteří hecují nejen mě, ale i další čechy, kteří zde zkouší své pokusy. Po další hodině trápení nakonec překonávám a od vysněného cíle mě dělí poslední multikombo.
PIPELINE by URBAN-SKY
Killing Fields doznaly též několika úprav a zejména vypuštění dřevěného „ježka v kleci“, malého bráchy Wheel of Steel, vcelku kvituji. I tak mě čeká překonání tenkých nitek následované drahou z velkých lego kostek, kde uprostřed se musí použít pouze prsty. Vše je zakončeno ručkováním po provazech a nunčacích. Na úplný závěr je ručkovací žebřík, přelez sítě z provazů a zhoupnutí na laně do cíle. Už mám toho opravdu dost, sotva se někde udržím. Na první pokus padám z horizontálního lega, když mi povolují prsty. Na druhý pokus se štěstím dávám a závěrečné ručkování se sebezapřením překonávám. Už jen neslítnout z lana a je to. Po více jak 4 hodinách jsem konečně v cíli i s náramkem. Byl to mordor, ale nezlomili mě – mám to, pro co jsem si přijel – náramek z Mistrovství Evropy a úspěšně dokončená trať v limitu závodu ! Jsem v těch 30% co dokončili trať, která byla sice oproti pátku upravená, ale i tak to byl můj nejtěžší závod v životě, jak fyzicky, tak psychicky.
KILLING FIELDS by BRUGGINK
Nechal jsem tam doslova kus sebe
Sestřih celého ME a hlavně trasy STANDARD
TEAM RELAY
Do nedělní smíšené štafety jsme všichni tři nastupovali vcelku zničení. Ruce na hadry a unavené. Uvidíme na co to bude stačit. Omotal jsem si obě ruce tejpou, vypil edgara a doufal, že to na svém úseku týmu nepodělám. Celý štafetový závod kopíroval části STANDARD COURSE. První úsek rozbíhala Vendy a vedla si parádně. Předávala mi pomyslný štafetový kolík za nošením druhého pytle. Mě čekala hned ze začátku stěna, pak „tlustý“ šplh a hurá na fotbalový stadion na místní hrátky. Poté přes XXL K-Wall na Cliffhangera. Slabé bolavé ruce se potrápily i přes Supersnaka a Combo s boxovacím pytlem a za zdí s kolíky jsem předával Mikšovi. Ten svůj těžký technický úsek zvládl bravurně a od Toyota Wall nás čekala závěrečná společná část. Naštěstí jsme si zde mohli pomáhat a hlavně i díky Mikšovi jsme se dostali poměrně rychle do cíle i s náramkem. Nakonec to stačilo na parádní 20. místo mezi MIX štafetami v Evropě a za to se na naší premiéře rozhodně nemusíme stydět.
Naše MIX štafeta
Celá naše Gladiators výprava
Video z národních štafet
Celé Mistrovství Evropy mě obrovsky posunulo dál a ukázalo nový rozměr OCR. Pořadatelům za tuto zkušenost moc děkuji, protože to byl přesně ten impulz, který jsem potřeboval dostat. Lehce překopu tréninky a příští rok znovu a lépe. Dokázal jsem si, že když člověk opravdu hodně chce, tak dokáže zatnout zuby, oprostit se od bolesti a posunout svůj práh daleko za hranice, které si stanovil a myslí si, že jsou jeho limitní. Celý šampionát byl ve znamení skvělé organizace, parádních výkonů, český tým se rozhodně neztratil a spousta sportovců dokázalo překonat samo sebe a ukázali, že na tomto vrcholném podniku jsou právem. Pořadatelům se ME povedlo, dokázali perfektně zareagovat po pátečním nadčasovém závodu a umožnili tak v sobotu i dalším závodníkům získat zpět víru ve své dovednosti. Evropa nám ukázala cestu, tvrdě potrestala naše nedostatky a naopak naznačila téměř neomezené možnosti tohoto velice progresivně se rozvíjejícího sportu. Nenadávejme, nefňukejme, nebuďme negativní !! Ale naopak se poučme, začněme dělat věci lépe a posuňme se zase o kus dál, jelikož den zúčtování je tu zase za rok !
