Nejenom OCR živ je člověk, a tak jsem do svého ročního plánu zapojil i několik závodů mimo. Prvním z nich byl terénní triatlon ze světové série XTERRA, kterou jsem okusil již v minulém roce v polském Krakově. Letošní výherní destinací byla Malta, jelikož mě hlavně lákalo vyzkoušet si plavání v mořských vlnách a také hrozně rád spojuji závody s poznávačkou a na Maltě jsem ještě nebyl. Destinace vybrána, jako parťák vyhrál tentokráte výběrové řízení překvapivě muž – gladiátor Martin, kterého triatlon nadchl, stejně jako mě. Letenky jsme si zajistili přes Air Malta přímo z Prahy. Přikoupili letenky též pro naše biky a za 2,5 hodiny mělo být vše ok. No ale jak to bývá, nebylo. Že jsme letěli nějakou starou plečkou, se kterou jsem naposledy letěl v supermeganízkonákladových vodách jihovýchodní Asie bych přehlídl, že jsme měli asi půl hodiny zpoždění také, ale že mě ti jantaři v Praze, i přes to, že jsme byli s koly odbaveni přednostně a věděli, že jsme jediný dva bikeři v tomto letu, nechají celkem atypickou krabici na letišti a nepošlou spolu s úplně stejnou velkou krabicí Martina, tak to bych nečekal. No ale stalo se, takže na Maltu dorazilo jen jedno kolo a moje si muselo přiletět přes Frankfurt asi o 8 hodin později. Takže komplikace, taxíky navíc, místo relaxu před závodem logistika a montovačka naštěstí nepoškozeného kola po půlnoci, no prostě ideální příprava na závod. Ubytko jsme naštěstí zvolili strategicky ve městě Il-Mellieha cca 5 km od závodiště, které bylo umístěné v Golden Bay.
Depo připraveno
Ráno jsme si tedy pobalili a za půl hodiny byli na místě. Připravili si depo – kolo, boty na kolo, boty na běh, ručník, gely od Enervitu, pití, přehazovačku s číslem, helmu, brýle – zkouknuli startovní pláž a vlnovou situaci a nasávali zvyšující se napětí před startem spolu s připraveným Edgarem (speciální drink), který opět nezklamal. Při příletu foukal hodně silný vítr a byly docela velké vlny, dnes se však počasí umoudřilo, takže značka ideál. Ještě před samotným startem jsme se navlékli do neoprénů a dali si poprvé v životě první tempa v této neocenitelné pomůcce, díky které nám nebyla zima a plavalo se nám o poznání snadněji. Pro nás horší plavce je neoprén super věc, která pomůže víc jak profíkům, jelikož much v našich stylech je bambilión a tento úbor je vcelku hezky vychytává a mimo to, že nadnáší, pomáhá také držet správnou polohu těla ve vodě. Výčůrat do vody zkrz neopren, poladit brýle a hurá na start. Ze zkušenosti vím, že nemá smysl se cpát do přední řady, páč triatlonisté jsou magoři, kteří tě ve vodě klidně umlátí, jen aby nemuseli zastavit plavecká tempa.
Po startu to je vždy masakr
Poprvé v neoprenu
Takže hezky na kraj a dozadu. Plavecká trasa měla dva okruhy cca 750 m (celkem 150O m), kdy se mezi nimi vždy běželo cca 200 metrů po pláži. Start nebyl raketový, ale hezky pozvolný. Není kam spěchat, plaváním to rozhodně neurvu. K první otočce klasický masakr, kopačky, lokýtky, taháníčka za nohy, no prostě nic nového – znal jsem z Polska. Taky jsem už pár ran rozdal, jelikož nebudu přeci za otloukánka. A docela to funguje, prostě si držet svoji lajnu a když je někdo rychlejší, tak ať si mě obeplave, moře je široké vcelku dost 🙂 K mému údivu jsem však už netahal za kratší konec, ale naopak se v zadní skupince docela dobře držel a občas i pár plavců předplaval – takže díky trenére Láďo Brtníku, už nám to trošku maká – ale jedeme dál ! Před rokem v Polsku jsem plaval na chvostu a byl v druhé půlce okruhu osamělý, teď jsem měl kolem sebe spousta závodníků a mohl se podle nich dobře orientovat. Občas jsem se snažil i za někoho zavěsit, aby mi rozrážel vodu a plavání bylo snadnější, ale bublinky, které vytvářely kopy nohou mě akorát rozptylovali, tak jsem se na to vyprd. Plavalo se mi skvěle, voda byla chladnější, vlny malé a kolem sebe jsem si dokázal držet vcelku volný prostor. Vždycky když se někdo blížil, tak jsem odkrauloval pryč. Občas jsem si pusu propláchl solí, aby to bylo hezky autentické, nikoliv však záměrně 😀 První okruh za mnou, přeběh pláže a hurá na druhé kolo. Hlídal jsem si své aktuální soupeře – týpka se svítivě oranžovými rukávy a týpka s žlutými rukávy. Podle nich jsem přizpůsoboval rychlost, jelikož mi přišla sympatická. V druhém plaveckém okruhu se za mě kdosi zavěsil a víc jak polovinu tratě mi neustále chmatal na nohu, což mě vcelku točilo. Občas jsem se snažil ho setřást, ale držel se mě jako klíště. Až když jsem schválně nesmyslně vybočil z ideální dráhy a zrychlil, tak mě nechal být. Ke konci plaveckého úseku jsem více zapojil nohy, aby se připravily, že brzy půjdou na věc. Než jsem vylezl celý z moře, podařilo se mi jako ostřílenému triatlonistovi svléct neoprén do půli těla, takže jsem se tím pak nemusel zdržovat v depu.
Všichni finišují s přípravami
Do depa to bylo asi 300 metrů přes pláž po schodech. Zde rychlá převlíkačka, fusky, boty, gel a jdeme na druhý úsek. Hodně kol už bylo pryč, ale docela dost jich tu ještě zůstalo, takže lepší jak před rokem, pecka. Na kolo jsem se těšil, jelikož na něm umím máknout, ale hned první metry trati ukázaly, že to bude spíš než o závodě o tom, dojet do cíle celý i s kolem. Trať dlouhá 30 km vedla přes skály, kamení a stezky, kde jsem si myslel, že se ani nedá jet. S tímhle typem povrchu jsem neměl žádné zkušenosti. Taky přišel hned asi na 2. kilometru pád, jelikož jsem manévroval na šutrech, zastavil se a nevycvakl se z nášlapů. Od té doby jsem jel fakt obezřetně a často nohy vycvakával nebo jel bez nášlapů. Naštěstí jsem si nechal na druhé straně SPD pedálů (ne nejsou od Okamury) speciální nástavec na boty, takže to šlo vcelku v pohodě. Po některých sjezdech jsem se divil, že jsem nepíchl, jako hodně závodníků, které jsem na trati potkával.
Některé úseky se fakt vyjet nedaly
Šutry kam se podíváš
Dokonce jsem vyhradil čas i na pomoc při výměně duše jedné závodnici, která vypadala opravdu zoufale a všichni se kolem ní prohnali úplně bez zájmu. V první chvíli mi to taky blesko hlavou, ale pak jsem si řekl, že nejedu o žádné super umístění a nebudu píčus 🙂 Karma mi to to vrátila – dojel jsem bez defektu ! Jel jsem hodně opatrně – základ byl nepíchnout – tak jsem na kole spíše ztratil než nahnal. Bylo pár úseků, kde jsem závodníky před sebou předjížděl, ale na můj vkus to bylo málo. I cyklistická část se jela na dva úseky a v tom druhém už jsem byl odvážnější. Odměna v podobě další tlamy naštěstí nepřišla. Na běh jsem tedy měl dost energie, jelikož na kole ji prostě vyčerpat nešlo. Běželo se po nádherných útesech kolem moře a před sebou jsem měl co předbíhat. I depo se mi povedlo rychle, takže jsem to začal šmikat hned na začátku. Hodně z těch, co jsem předběhl už měla docela utrápené výrazy a já díky gelům do Enervitu a Edgaru úsměv na tváři a sílu v nohách. V prvním okruhu se mi běželo skvěle, jelikož na trati bylo hodně závodníků. Do druhého kola už jsem ale vbíhal opuštěný. Za mnou nikdo, kdo by mi dýchal na paty a nutil zrychlit a přede mnou také ne. Až zhruba 3 km před cílem se mi podařilo předběhnout asi další 4 závodníky a závěrečný kilometr jsem opět osiřel. Asi jsem zde trošku polevil, protože opět nebyla žádná „šikana“ od soupeřů a věděl jsem, že lepší umístění už nejde získat. Soustředil jsem se tedy jen na došlapy, abych si třeba zbytečně nezvrknul nohu. Cílovou rovinku jsem si aspoň mohl vychutnat. V cíli jsem vyfasoval finišerské tričko, originální skleněnou medaily a těstovin co hrdlo ráčilo (konkrétně 3 porce jsem pořešil).
S parťákem Martinem v cíli
Celý závod byl perfektně zorganizován, všude bylo jasné, kam běžet a na místech, kde trať protínala silnici, byl vždy policejní oficír a dobrovolník. Plavání v nádhérném azurovém moři v jednom z nejhezčích zálivů Malty, trasa kola vedla přes pestré terény s krásnými výhledy na moře a běh po útesech také neměl chybu. Skvělý závod, skvělá organizace, skvělé zázemí – doporučuji ! I celkový čas potěšil. Trať jsem zvládl za 3:34 a umístil se ve své AGE GROUP na 15. místě. Celkově jsem byl 98. závodník, což je oproti minule velké zlepšení. Škoda, že kolo nebylo víc o fyzické kondici, ale spíš o technice, jinak by to umístění mohlo být o dost lepší. Stále je na čem pracovat, ale jako zpestření závodní OCR sezony to nemělo chybu. I Martinovi se povedlo parádní 18. místo v kategorii, což je pro něj jako nováčka na závodě světové série určitě velký úspěch.
Malta je plná parádních zátok
Po práci legraci. Kola nám zůstala, takže následující 2 dny jsme věnovali cykloturistice. První den jsme projeli ještě jednou část trasy závodu a pokračovali na samý sever Malty na trajekt na ostrov Gozo. Zde byl jasný plán dostat se po pobřežních stezkách až k lokaci, kde bývalo proslulé Azure Window, které se zřítilo při bouři v minulém roce. Lokace to i tak měla být plná skalních útvarů a dalších okulahodících scenérií. Pobřežní stezka byla hodně náročná a místy se muselo kolo i vést. Nicméně jsme míjely překrásné lokace a jízda po kamenech, písku, skále byla famózní a každým metrem posouvala náš jezdecký skill zas o kousek dál. Paráda to sice byla, ale zabírala spoustu času.
Typická „cyklostezka“ po Maltě
Přístavní město na ostrově Gozo měli i „insta“ rámeček na focení
Pobřeží Goza bylo nádherné
Zbytek cesty k cílové lokaci jsme tedy vzali po silnici. Dwejra Bay nás pak odměnil divokou scenérií, která mi připomínala Nový Zéland. V dálce vysoké kolmé útesy, před nimi mohutná skála Fungus Rock, tyčící se z moře a všude velké azurové vlny, které se tříštily o skalnatý břeh. Toto místo bylo rozhodně to nejhezčí z celé Malty (vyjma závodu) a určitě se vyplatí sem zajet. Zpět na trajekt, který jezdí celý den i noc cca po 45 minutách, jsme to vzali středem ostrova. I když nás náš „hoteliér“ varoval, že maltští řidiči jezdí jak dobytkové a úplně turistům nefandí, přišla mi doprava vcelku safe a v pohodě. Na apartmán jsme dojeli až za tmy.
Další z pohledů na zelenější z maltských ostrovů
Fungus rock v pozadí
Pobřežní scenérie jak ze Zélandu najdete jedině na Gozu
Druhý den byl na programu hlavní ostrov. Po západním pobřezí jsme přes krásné útesy Dingli Cliffs dorazili až k další must see lokalitě – Blue Grotto. Byla to soustava mořských jeskyní, kterým dominovala mohutný skalní oblouk sahající z útesu až do moře, který je vyfocen snad na každé brožuře Malty. Parádní, ale přeturistikovaný – Gozo vyhrálo. Odsud jsme pak pokračovali do hlavního města Malty Valletty. Provoz zde je šílený, tak jsme museli střídat jízdu po silnici a po chodníku. Nakonec jsme se probojovali až na poloostrov, kde je historické centrum a odkud je výhledy na různé pevnosti, přístav a další pěkné věci v okolí. Na památky ani jeden moc nejsme, takže jsme to profčeli za chvíli.
Čekaní na záběr
Blue Grotto je asi top scenérie z hlavního ostrova Malta
Cesta zpět pak vedla opět obligátně nejkratší možnou cestou po hlavních silnicích. Kdo má rád válení šunek u moře, tak týdenní dovolená na Maltě asi dobrá, ale kdo je trošku dobrodružnější povahy a rád neustále poznává nová místa, tak by se tu týden a víc asi nudil. Takže Malta za 2 dny, díky a čau. Ostrov jsme projeli úplně v pohodě, od severu na jih je to asi 35 km, viděli jsme vše podstatné a mimo závodu pro mě asi není důvod se sem vracet. Další lokace čekají. Příští zahraniční zastávka – květen – Spartan Race Madrid !
Valletta, hlavní město Malty
CO JSEM SE TAM ZASE NAUČIL
– Odsolená voda, která na Maltě teče z kouhoutků, není úplně fajn. Jediný co ji přebilo, byla R2 od Enervitu 🙂
– Mít s sebou kolo je super věc, člověk toho stihne hrozně moc a je fakticky neomezený. Na ostrovech velikosti Malty k nezaplacení !
– V husté dopravě ve městech je dokonce kolo rychlejší jak auto či autobus a v kolonách jsme byli za krále.
– Sjet se dá fakt úplně všechno, Malta posunula limity zas o kousek dál.
– Offline mapy v telefonu jsou nejlepší věc na orientaci, za mě doporučuji Windy Maps.
– Jo a pozor, jezdí s zde v vlevo, jelikož zde dříve hrálo hlavní roli britské impérium.
IDENTIFIKACE JE NEZBYTNÁ
VYBAVENÍ NA ZÁVOD
– kolo SCOTT SCALE 935
– boty na kolo SCOTT
– brýle RUDY PROJECT zatmavovací
– helma GIRO
– kompresní návleky noname od REDBULL400
– boty na běh DYNAFIT ALPINE PRO (k nezaplacení, na trail po skalách úplná pecka)
– brýle na plavání Speedo Speedsocket Mirror
– čapka – vyfasuješ
– neopren ZEROD
– triatlonový dres – relikvie od legendy Luboše Truhláře
– gely a výživa od ENERVIT
– předzávodní drink od EDGAR
VIDEO ZE ZÁVODU ZDE
KOMPLETNÍ GALERIE NA FLICKRU ZDE
Naše úspěšné duo