Den 4. – Chame (2710 m.n.m) – Ghyäru (3670 m.n.m)
(23 km, čas 5 hodin 29 minut, stoupání 1240 m, klesání 376 m, cena vody 45-100 NPR/litr)
Ráno jsme do místní stanice s pitnou vodou vyrazili doplnit zásoby za příznivých 45 nepálských rupií za litr. Zde se událo osudové setkání. Přidal se k nám jeden z mnoha volně toulajících se psů a začal nás následovat na našem treku. Pracovně dostal jméno František a stal se naším věrným kamarádem. Dokázal nás pobavit, často nás štval, jelikož se nám neustále pletl pod nohy, a také se velice často ztrácel a pak po několika hodinách zničeho nic objevoval – prostě kámoš do nepohody, jak má být.
A tak jsme si taky zatočili
František, náš věrný i nevěrný doprovod
Z Chame nás cesta vedla četnými jablečnými sady, díky kterým jsme téměř v každé snídaňové kaši měli právě tento plod z „Rajské zahrady.“ Efekt to však biblický nemělo, jen nám to množství vlákniny občas ráno pozlobilo stolici. Ještě chvíli jsme sledovali naši oblíbenou řeku na M a monumentální skály, tyčící se na krajích kaňonu. Po překonání jednoho z mnoha visutých mostů jsme začali pomalu stoupat borovicovými lesy až do Upper Pissangu. Mimo výtečných brambor s česnekem se nám naskytly úchvatné výhledy na Annapurnu II (7937 m.n.m.). Z Upper Pissnagu nám náš chytrý průvodce od Lonely Planet poradil alternativní cestu přes osadu Ghyäru, díky níž jsme se měli vyhnout silnici a pohybovat se čistě po horských stezkách.
Jeden z mnoha visutých mostů v kaňonu na cestě z Chame
Annapurna II v celé své kráse
Opět nás čekal krpál ve stále velice vysokých teplotách. Na jeho vrcholu jsme se dostali právě do půvabné vesničky Ghyäru, která nabízela nejenom starou tibetskou architekturu, útulné a asi nejčistší ubytování za celý trek v čajovně YAK-RU (v překladu Jačí roh), ale hlavně spektakulární výhled na Annapurnu II a Annapurnu IV přímo ze zahrádky před ubytkem. S čistým svědomím mohu tuto alternativní cestu jen a jen doporučit a čajovnu YAK-RU prohlásit za nejútulnější a nejpříjemnější ubytování s nejlepším výhledem za celý nepálský trek ! Zbytek dne jsme trávili jen relaxem, obžerstvím a zíráním na tento přírodní skvost.
Skromné, ale velmi čisté a útulné ubytování s legendárním výhledem
Famózní výhled z čajovny YAK-RU
Nádherná panoramata z Ghyäru
Annapurna IV. a jedno time laps video
Den 5. – Ghyäru (3670 m.n.m) – Shrí Kharka (4045 m.n.m)
(25 km, čas 6 hodin 44 minut, stoupání 1041 m, klesání 699 m, cena vody 50-120 NPR/litr)
To, co jsme odpoledne pracně nastoupali, jsme následující den neméně pracně zklesali, a poté znova vystoupali až do hlavního města regionu a cílové stanice mnoha džípů – města Manang. V průvodci doporučovali místní jačí burgery. Není burger jako burger a není kráva jako kráva, ale po několika dnech náročné turistiky prostě tuhle chlupatou potvoru ochutnat chceš. Yak burger bodnul a určitě doporučuji ! Před Manangem jsme po několikáté ztratili našeho nohsleda Frantu a vše nasvědčovalo tomu, že už definitivně.
Tohle se neokouká
Annapurna IV se s námi loučí
V údolí Manangu je hodně věcí, co se dají sníst
Polotovar Yak Burgeru
Jelikož Manang leží ve výšce přes 3500 m.n.m., bylo nutné již zbystřit a strávit v jeho blízkosti i druhou noc v pořadí v rámci správné výškové aklimatizace. Zde už vážně hrozí AMS neboli ACUTE MOUNTAIN SICKNESS neboli pro anglické analfabety akutní vysokohorská nemoc. Od 2500 m.n.m. již pomalu klesá koncentrace kyslíku ve vzduchu a tudíž i jeho příjem pro lidská těla. Tělo se na toto dokáže adaptovat, ale nabírání výšky musí být cca od 3000-3500 m.n.m. postupné a spát se doporučuje vždy o cca 300 výškových metrů výše než předchozí noc. Nad 4000 m.n.m. již mírné příznaky AMS pocítí téměř každý a je velice individuální, jak se s tím dokáže vypořádat. Mnoho turistů vystoupá moc rychle, z mírných příznaků se stanou vážné a každý rok jich několik i díky AMS nepřežije. Není radno si tedy s touto věcí zahrávat.
Cestou do Manangu
V rámci aklimatizace jsme tedy ještě týž den vystoupali do vesničky Shrí Kharka ve výšce 4045 m.n.m., kde jsme díky nedostatečné kapacitě museli přespat v jídelně s nepálskými šerpy a nosiči. Trošku kluci smrděli, ale jinak byli v pohodě. Večer jsme se náhodně u stolu setkali s českým duem. Paní bylo 72 a byla v Nepálu již po 4. a před její vitálností a kondicí jsme mohli jen smeknout. Doprovázel jí 45 letý pán, se kterým se seznámila, když ji dělal kuchyni a nabídla mu, jestli se nechce také podívat do této skvělé země. Příběhy, který prostě nevymyslíš.
Den 6. – Shrí Kharka (4045 m.n.m) – Tilicho Tal (4920) -Shrí Kharka (4045 m.n.m)
(25 km, čas 11 hodin 02 minut, stoupání 1465 m, klesání 1465 m, cena vody 120 NPR/litr)
Východ slunce na cestě k Tilicho Tal
V rámci aklimatizace jsme měli na dnešní den naplánovaný trek na lehko (jen s malými batůžky) k nejvyššímu ledovcovému jezeru světa – Tilichu. Trek začal sestupem k Tilicho Base Camp, skrz suťová pole s padajícím kamením a kaňony obklopené skalními útvary všemožných tvarů. Odtud už vedla cesta jen vzhůru a začalo pravé peklo nejenom pro moje plíce. Vysoká nadmořská výška již byla hodně znát a každý krok vydal za kroků padesát. Člověk se v těchto podmínkách pomalu sápe metr po metru a jakýkoliv prudký pohyb je po zásluze odměněn lapáním po dechu a nutným odpočinkem. Nasadil jsem úspěšnou taktiku 100 kroků a pauza na vydýchání. Nejenom, že je to poměrně efektivní způsob zdolávání převýšení ve výškách, ale zároveň se člověk odreaguje počítáním kroků a nemyslí na to, že každou vteřinou vypustí duši a že mu hlava každou chvíli nejspíš praskne bolestí.
Výstup není žádná sranda
Dvě věci drsný jako skála – Tilicho Peak a já
Cesta k Tilichu
Byl to masakr, ale nakonec jsme stanuli ve výšce 5015 m.n.m. na View pointu na tyrkysové jezero Tilicho Tal nad kterým se majestátně tyčil sedmitisícový Tilicho Peak se svojí sněhovou pokrývkou a mohutnými ledovci, které se zakusovaly do hladiny jezera. Za tu dobu jsme viděli spadnout i pár lavin, což dodalo celé scenérii na dramatičnosti. No a mě jako správnému otužilci nestačilo pokoření nejvyššího jezera světa, ale napadla mě myšlenka na pokoření koupacího osobáčku. K jezeru vedl poměrně strmý sráz, který spíše než pokoření rekordu sliboval titulní stránku v nekrologu místních novin, a tak si šikovný Jirka našel jezírko kousek od view pointu, u kterého mu garminy ukázaly výšku 4975 m.n.m., což bylo ještě výše než Tilicho. Otužovačka proběhla, natlakovaná hlava dostala další parádní šok v podobě kombinace ledové vody a nadmořské výšky, ale ustál jsem to. Leckterý kardiolog by měl z mého výkonu radost – srdce jako zvon. Nutno podotknout, že jsem se tam koupal ten den jako jediný. Dost možná i tento rok 🙂 Alespoň jsem jediný po cestě zpět nesmrděl. Sestup nebyl o nic lehčí než výstup, jelikož se sice dýchalo o poznání lépe a hlava přestávala bolet, ale tělo fungovalo na bázi hadrového panáka a mnohé pohyby měly do bezpečného koordinovaného postupu těžkým suťovitým terénem hodně daleko. V base campu jsem si dal krávu (=jaka) a bylo vše zase fanfánový. Závěrečný výstup zpět do čajovny, kde už jsme měli tento den přislíben klasický pokoj, byl již bez problémů a nečekané opětovné setkání s Františkem bylo jen třešničkou na dortu. Ten pes je snad nesmrtelnej !
Je to zvíře
Tilicho Tal, nejvýše položené ledovcové jezero světa
Hygiena je v horách základ 😀
K rekordnímu místu patří i video
Důkaz místo slibů, fakt jsem se tam vykoupal
CO JSEM SE DNES NAUČIL (DEN ČTVRTÝ, PÁTÝ A ŠESTÝ)
- Občas se hodí smradlavé věci přeprat a pro každého správného trekaře je pak provázek a pár kolíčků velice vítaná pomůcka.
- V rámci posílení kultury dobyvatelů ze středozemě mi přijde fajn, pořídit si malou českou vlajku na batoh. Inspirace od několika turistů, které jsme potkali.
- Taktika 100 kroků a pauza je velice účinný systém, jak se pohybovat v extrémních nadmořských výškách. Zabavíte se počítáním kroků a nemyslíte na nepříjemné pocity a špatné dýchání a cesta vám navíc docela rychle utíká.
- Ve vysokých nadmořských výškách patří ke správné aklimatizaci také pitný režim. Pijte často a pravidelně.
- Objevili jsme další skvělý gurmánský počin – tibetian bread. Parádní velká placka většinou s nějakým mazáním. Skvělá věc, která zasytí a po milionu kaší s jablky aspoň odlomíte tu šťopku, co vám začala klíčit ze zadku.